Roudnický dům i po rekonstrukci do své řady nenápadně zapadá. Dědictví po rodičích se proměnilo v nový domov pro klienty na důchod. Součástí původního návrhu byla přístavba směrem do zahrady, kterou tvořil hlavní obytní pokoj. V čase covidové pandemie, kdy ceny násobně narostly, se přístavba zrušila. Obytným pokojem a nejužívanějším místem se tak stala samotná zahrada. Ranní jóga, snídaně na terase, home office na lehátku, oběd na grilu, sauna, posezení u ohně. Její autoři jsou krajinní architekti z ateliéru ZAMÁK. Na ploše přibližně 70 m² vznikla zahrada členěná do drobných zákoutí, která se během roku postupně proměňují, kvetou a udržují prostor živý.

Dům byl v třicátých letech postaven z opuky, kterou jsme u rekonstrukce záměrně přiznali. Od vstupných dveří nás provází schodištěm až k druhému patru. V ložnici pak tvoří pomyslný obraz na stěně. Bývalý prostor sklepa, kde se skladovalo uhlí, se mění ve wellness. Vířivou vanu i tam obklopují zdi z očistěné opuky přetřené nabílo.

Díky klientům otevřeným práci s barvou si schodiště zachovalo původní růžový nátěr. Výrazným prvkem interiéru jsou kuchyňské pracovní desky z umělého mramorového kamene, který se objevuje také na soklech a parapetech oken. Jeho barevnost je záměrně tlumená tak, aby harmonizovala s přiznanou opukou. Nové vestavné skříně jsou nenápadné, laděné do krémových tónů. Výraznou roli v interiéru hraje původní nábytek, který byl repasován a od počátku návrhu tvořil nedílnou součást konceptu. Hlavní obytný prostor ve druhém patře se otevřel až pod střechu, čímž se obývací pokoj nadechl. Dominantou jsou kamna, nově vyzděná a obložená barevným obkladem. Prostor je dosvětlen střešními okny a zaklopen bělenými smrkovými prkny.