Soutěžní návrh si klade za cíl harmonizovat a zcelit území, ve kterém v nedávné historii došlo k řadě nevratných zásahů popírajících jeho původní urbánní strukturu. Namísto sledování zaniklé historické stopy projekt reaguje na novou situaci současným, historií poučeným, avšak nezatíženým přístupem.

Navrhovaná stavba na sebe bere formu abstraktní linie, která představuje fyzický i pomyslný předěl. Svým přímým tvarem jasně vymezuje náměstí a ukotvuje ho v prostoru, čímž do něj zároveň vnáší pokoru a klid. Zvolená forma upozaďuje některé rušivé elementy (kruhový objezd, objekt lékárny) a nechává přitom vyniknout hlavní dominanty místa (Dřevěný artikulární kostel a Nový evangelický kostel).

Kulturní centrum se stává jakousi rozkročenou pozorovatelnou, ze které mohou návštěvníci sledovat veřejný život, s trojkostelním panoramatem v pozadí. Stávající dominanty se přitom zrcadlí v architektuře domu; prosklené plochy směrem k náměstí odpovídají pozicím kostelů a průhledu na bývalou Vyšnou bránu. Prodloužení historické aleje pak má za výsledek rozdělení hmoty na dva objekty, čímž zároveň vzniká nový pěší tah zlepšující prostupnost územím.

Navržená architektura přejímá některé rysy tradičního stavitelství a abstrahuje je do nové formy. Důležitým vztažným bodem návrhu je Dřevěný kostel, jehož strmá šindelová střecha jakoby se stávala pomyslnou pátou fasádou. Tento princip je parafrázován prostřednictvím šablonové krytiny, do které je obalený celý dům.

Souhmotí je prostorově členěno na komunitní a společenskou část. Směrem k náměstí se oba domy příliš neliší, s výjimkou akcentů prosvětlujících jejich střešní rovinu. Oproti tomu při pohledu z jihu se velký sál propisuje do svérázné formy, přiznávajíce svůj kulturní význam.

Parter společenské části se otevírá k náměstí skrze velkorysé foyer s restaurací. Malý sál je umístěn o patro výš, ve stejné úrovni s galerií velkého sálu. V zadním traktu objektu se pak nachází zásobování sálu a restaurace, spolu s provozním zázemím a kancelářemi.

Hlavním těžištěm komunitního centra je knihovna, která je z větší části umístěna v prostorném podkroví. V parteru tak zbývá dostatek prostoru i pro klubovny a dvě komerční jednotky. Komunitní dílny s klubovnami se otevírají na jih směrem do zeleně, což rozšiřuje možnosti jejich variabilního využití.

Navzdory požadavku na částečnou transformovatelnost parkování na jinou funkci jsme se rozhodli parking plně skrýt pod terénem. S ohledem na poněkud nejednoznačný charakter ul. Gen. Štefánika (přítomnost rušné křižovatky, vilová i bytová zástavba) nemáme ambici sem vnášet novou funkci – naopak se od ulice vzdalujeme a necháváme prostor volně dýchat.

Řešeným územím prostupuje stávající i nová městská zeleň, dělící hlavní veřejný prostor na menší celky. Centrální dlážděná plocha před Dřevěným kostelem je určena ke konání trhů a kulturních představení, zatímco plácek před Červeným kostelem slouží k odpočinku. Ortogonální dělení zpevněných ploch je změkčeno jakoby nahodilým rozmístěním nově vysazených stromů, zohledňujícím památkově chráněné průhledy na Dřevěný kostel. Navržené zpevněné plochy jsou opatřeny odpovídajícím mobiliářem umožňující jejich zobytnění.

Veřejný prostor je doplněn o vodní prvky, které krom zlepšení mikroklimatu také pocitově zklidňují ruch z nedaleké silnice. Je uvažováno se zachováním sochy Svetlonosky na stávajícím místě a s přesunutím busty P.O.Hviezdoslava. Nové umělecké dílo je navrženo v jižní části, naproti průhledu ze sálu, kde pomáhá posílit novou pěší trasu a aktivovat přilehlé okolí.