Stávající stav: Dispozici bytu dominuje dlouhá temná chodba navazující na vstup. Na opačném konci ji završují dveře do koupelny a na toaletu. Dveře do obytných místností působí jako vedlejší odbočky a jen stěží lze uhádnout, za kterými z nich se ukrývá hlavní obytný prostor. Vlastně to ani nelze, protože takový prostor neexistuje. Kuchyně a obývák nemají nic společného, dokonce ani úzký průchod. Zamířit v bytě do ložnice pak bohužel docela jistě znamená projít špinavou zónou přezouvání.

Při změně dispozice bytu vycházíme z omezených možností: panelový skelet nedovoluje libovolné zásahy do stěn; rozvody technických sítí mají své pevné místo.

Navržený stav: Chodbu rušíme. Část její plochy využíváme jako šatnu, část věnujeme obytné kuchyni a část koupelně. Obytná kuchyně se stává ústředním prostorem bytu, místem setkávání celé rodiny. Dispozice dvou ložnic počítá s vestavbami prostorných skříní a na jednu z nich navazuje malý PC kout, alternativně šatna či technická místnost. Koupelna v sobě skrývá zákoutí pro pračkou a sušičkou.